15.1.2026

Rozdělení  křesťanů

má  svou  příčinu  v hříchu

 

Rozdělení křesťanů má svou pravou a poslední příčinu v hříchu člověka... Proto opravdový ekumenismus není možný bez vnitřního obrácení. Smíření má tedy dvojí rozměr: především smíření s Bohem a pak smíření s bližními...                                                (Podle Jana Pavla II.)

 

 

Duch  svatý  nás  přivádí

k vzájemnému  porozumění

 

Je to Duch svatý, který lidi přivádí k vzájemnému porozumění a přijetí, k tomu, abychom se poznávali jako synové Boží a bratři na cestě ke stejnému cíli, k věčnému životu, k tomu, abychom hovořili stejným jazykem přes všechny kulturní a rasové rozdíly. (Jan Pavel II.)

 

Otče  prosím, aby všichni byli jedno, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.   (Jan 17,18-21)

Jsou  od  nás  odloučeni,

ale  jsou  to  naši  bratři

 

Vybízíme vás k lásce nejenom k sobě navzájem, ale i k těm, kteří jsou venku, kteří jsou buď pohani, nebo jsou od nás odloučeni, vyznávajíce s námi Ježíše. Jsou to naši bratři a přestali by jimi býti až tehdy, když by přestali říkat: „Otče náš“.                                                (Podle sv. Augustina)

 

 

Čím  více  se  přimkneme  k Ježíši,

tím  více  si  budeme

blízko  navzájem

 

Povinnost odstranit pohoršení z rozdělení křesťanů se stává každým dnem naléhavější. Jednotu je možné posílit dialogem, společnou modlitbou i svědectvím.

Neznamená to ovšem přehlížet rozpory a problémy. Bylo by to jako přikrýt ránu, aniž bychom ji vyléčili. Bylo by v tom riziko, že přerušíme pouť ještě dříve, než dojdeme k jejímu cíli, tj. k plnému společenství. Naopak: jde o to, abychom pracovali s pohledem upřeným ke skutečnému usmíření pod vedením Ducha svatého, s důvěrou v účinnost modlitby, kterou Ježíš vyslovil v den před svým umučením: „Otče, aby všichni byli jedno, jako my jsme jedno.“ (srv. Jan 17,22)

Čím více se přimkneme k Ježíši, tím více budeme schopni být blízko jeden druhému.